Přiznám se dobrovolně a bez mučení, u starších Audi trpím předsudky. Mám je zafixované jako prkenné vozy, kterým zatáčky zrovna nevoní. Především sportovní varianty a modely vybaveny pakety S Line byly utrpení, co se jízdního komfortu týká. Jenže existují výjimky, které občas potvrdí, že tomu tak vždy není. A zrovna baby R8, tedy druhá generace coupé TT, mě absolutně přesvědčila o svých schopnostech.
Úspěch prvního Audi TT přiměl bavorskou značku k pokračování příběhu. Automobil s karoserií, která nikomu nemůže připomínat jiný model konkurenčního výrobce, využívá komponenty z dceřiných modelů VW Group. Na první pohled však nic nepoznáte. Audi je známé svou vášní k hliníku, a tak nepřekvapí informace, že 69% karoserie je tvořeno právě sofistikovanými slitinami tohoto kovu. Tím jednoznačně nejdůležitějším kriteriem, kvůli kterému potenciální zákazníci TT upřednostňují, je design. Funkční tvary s retrospektivními prvky prodávaly první generaci a jen málokomu vadilo, že podobné jízdní výkony bylo možno jinde pořídit za podstatně méně peněz. Stejný recept je použit v druhé generaci, která rozvíjí koncept původního TT.
Nemůžu si pomoct, ale dost na mě působí jako zmenšená verze R8 a je jasné, kde se designeři této generace TT inspirovali. To není na škodu, i po letech totiž auto vypadá svěže a docela hodnotně. To je však devíza většiny modelů Audi, prostě tak nějak stárnou pomaleji a jsou nadčasové. TT je navíc stále docela neokoukané a působí daleko nověji, než ve skutečnosti je.
Podobně je na tom i interiér. Klasická strohost á la Audi funguje a působí také nadčasově. Až blízké zkoumání jednotlivých prvků jako rádio a klimatizace odhalí pokročilejší věk vozidla. Materiály jsou však tradičně skvělé, i po více jak 177000 kilometrech neopotřebované a celková ergonomie je perfektní. V TT se navíc příjemně sedí, posed je relativně nízký a pochvalu zaslouží i dobrá sedadla, která poskytnou slušnou oporu. Sportovní zploštělý volant pak dobře padne do ruky.
V AAA Auto jsem si vybral takovou tu zlatou střední motorizaci. 2.0 TFSI (147 kW) známý z dobového Golfu GTI nebo Škody Octavie RS je i zde příjemným společníkem, který k rychlé jízdě a hbité akceleraci nevyžaduje setrvávání ve vysokých otáčkách. Silnou zbraní tohoto „turba“ je postupný a plynulý zátah od 2500 ot./min až k červenému pásmu otáčkoměru. Teprve v poslední čtvrtině pracovního rozsahu se motor ke svému sportovnímu nasazení začne hlásit také svým zvukovým projevem. Běžná jízda se nese ve znamení známého hrubšího tónu, který by si zasloužil dramatičtější zvuk. Spotřeba paliva se snadno udržuje při běžné jízdě mimo město pod desetilitrovou hranicí (minimálně jsme jezdili za 7,5 l/100 km), častěji však budete vídat na palubním počítači hodnoty v rozmezí 12 až 14 l/100 km, které odpovídají dravější jízdě.
Potěšila mě odezva na plyn, která je v rámci přeplňovaných motorů opravdu slušná a také samotná chuť po otáčkách. TT vás tak nějak pořád vyzívá a našeptává, ať mu šlápnete na krk. Holt tu rychlost má rádo. Ale pozor, opravdu je to coupé, se kterým se s přehledem dá žít denně. Při běžné jízdě je totiž úsporné, tiché a docela praktické.
Manuální převodovka je tradičně skvělá, přesná a kulisa je i adekvátně tuhá. Nevím proč to tak nedělají všichni, říkám to u každého Audi v manuálu, ale tvar hlavice řadící páky je dokonalý. Je to prostě kulatá koule, co ideálně padne do ruky, navíc je nízko ukotvená a pracovat s ní je radost. Oproti ostatním produktům koncernu Volkswagen má Audi i lépe nastavenou spojku, která nezabírá na samotném vrchu, ale pěkně dole. Práce s ní je tak mnohem lepší. Takže za manuální převodovku palec nahoru. I s docela vysokým nájezdem navíc pořád fungovala bez chyby a zádrhelů.
Podvozek je pak zcela nepodobný sportovním audinám, jak jsem už na začátku zmínil. Je sice relativně tuhý, ale nedrnčí, neodskakuje a nepřenáší nepříjemné rázy. Dá se s ním normálně žít ve městě a dobře se projet po klikaté silnici. TT má samozřejmě nevýhodu v koncepci pohonu předních kol, která se prostě ke sportovním coupé tolik nehodí a není moc v této třídě oblíbena. Nicméně na poměry “předokolek” toto coupé jezdí nadprůměrně dobře.
S chutí mění směr, vrhá se do zatáček a v nich drží i pod plynem. Nemá tendenci být nedotáčivé a po puštění plynu si krásně utahuje stopu. Řízení sice moc citu nepobralo, ale je poměrně přesné a strmé. S TT se dá jet opravdu rychle i na silnici se špatným povrchem, kde kola neztrácejí kontakt s vozovkou a záď je stabilní. Opravdu mě to dost překvapilo, vzpomenu-li na ostatní dobové Audi. Jedinou výtku mám k samotné trakci. Relativně lehký čtyřválec totiž dostatečně nezatěžuje přední nápravu a TT tak má tendenci prohrabat jedničku, dvojku a na mokru i trojku. Je tak třeba pamatovat na správné dávkování plynu a nemačkat ho jen neuváženě do podlahy. Ono celkově je auto dost lehké a v jeho skvělé agilitě se to projevilo.
A na co si dát pozor? U motorů TFSI časem odejde turbo, a tak si ho pořádně poslechněte a vyzkoušejte zátah motoru. Blížící smrt se projevuje zvláštním pískotem a mdlým nástupem. U verzí quattro pozor na namoženou spojku haldex a rozhodně se vyhněte převodovkám DSG, které toho dříve moc nevydržely. Jinak patří TT ke spolehlivým a poměrně jednoduchým vozům, kde nehrozí zásadní finanční past. Je u něj však velké riziko, že někdy bylo bourané. Přeci jen je to sportovní coupé a kupovali si ho především mladí lidé. Pokud bylo kvalitně opraveno, tak se nic neděje. Je nutné ale zkontrolovat a prověřit, jestli tomu tak opravdu je.
TT se mi nečekaně dost zalíbilo a dává mi smysl. Přední pohon lze vyřešit koupí verze quattro a zbytek auta už bude dělat jen radost. Dá se s ním jezdit na denní bází, je praktické a ve své třídě má nadprůměrně velký kufr. Na okresce vás pak potěší schopnými jízdními vlastnostmi i přesto, že je to více stylovka než plnohodnotný sportovní vůz.
Za propůjčení vozu bychom chtěli poděkovat společnosti AAA Auto.
