BMW řady 3 modelových let 2005-2012 je velmi povedeným a oblíbeným ojetým autem. Nyní je dostupnější kvůli stále klesající ceně a zaujmou především kvalitní motory a skvělé jízdní vlastnosti. Auto se vyrábělo ve čtyřech karosářských variantách, Sedan (E90), Touring (E91), Coupe (E92) a Cabrio (E93). Já jsem si tentokrát v AAA Auto vybral Coupé E92 po faceliftu a s naftovým motorem 20d a pohonem všech kol xDrive.
Všechny verze prošly přibližně v polovině výroby modernizací, kdy se objevilo pár nových motorů, zážehové dostaly přímé vstřikování a vznětové vyměnily litinu za hliník. Změnil se i jednoduchý vzhled, přední i zadní světlomety a kapota s více prolisy autu dodaly tu správnou šťávu a novější trojky vypadají i dnes velmi reprezentativně. To platí dvojnásob pro variantu coupé, která je opravdu nadčasová a omlazený design působí draze a reprezentativně i dnes. Je to rozhodně jedno z nejhezčích moderních BMW a navíc i skvěle jezdí.
Sedám si nezvykle nízko, chytám tlustý věnec sportovního volantu a vše je velmi příjemné. Interiér sice prozrazuje svůj věk a dnes už působí zastarale, ale na druhou stranu nabídne kvalitní zpracování a výbornou ergonomii, což už se bohužel nedá říct o všech materiálech. Testovaný kus měl naneštěstí základní sedadla, která jsou u těchto BMW dost hrozná.
Jsou plochá, bez bočního vedení a ještě velmi nepohodlná. Ta sportovní jsou přesný opak, navíc mají polohovací bočnice a dofuky. Na zadní sedadla si osoby do 180 centimetrů sednou jakž takž pohodlně a do kufru o objemu 430 litrů taky něco dáte.
Co že to teda máme pod kapotou? Vznětový čtyřválec o objemu 2,0 litry, který produkuje výkon 176 koní (130 kW) a točivý moment 350 N.m. Vozu dodává solidní dynamiku, na ostřejší jízdu s ním ale můžete zapomenout – vůz váží přes 1 500 kilogramů a to už je na 170 koní dost velká porce.
Agregát je spojen s moderní samočinnou převodovkou, která plným rozsahem využívá kapacity šesti rychlostních stupňů. Při běžném režimu Drive jsou její reakce spíše pomalejšího rázu, i přeso se občas se dostaví menší cuknutí. Po přepnutí do režimu Sport se dočkáte rychlejší změny převodových stupňů, která přesto zůstává komfortní. Dokonce ani spotřeba není vůbec špatná. S lehkou nohou se dá jezdit hluboko pod 6 litrů a když tomu trochu šlápnete, dostanete se na hodnotu okolo 8 litrů.
Velkou devizou mnichovských zadokolek je bezpochyby schopnost popustit uzdu zadní části vozu při razantnějším přidání plynu, jakkoli poslední BMW jsou naladěny spíše nedotáčivě. V případě verze s pohonem všech kol xDrive můžete na tuto schopnost zapomenout, přešla již k trvalé nedotáčivosti tedy za všech okolností. ”Neřidiče” po prvních kilometrech nepotěší velmi těžké hydraulické řízení, které se chytá kolejí a jednoduše řečeno dává přesně vědět, po čem zrovna jedete.
Nic to ale nemění na excelentní trakci pohonu všech kol, který v případě výrazně horších adhezních podmínek podává brilantní výkony. Lze s ním zažít i trochu té zábavy, ale pouze na sněhu nebo v mokru v nízkých rychlostech – pohon všech kol jinak relativně slabému motoru (na BMW…) nedovolí prakticky nic než čistou akceleraci.
Nemyslete si však, že se jedná o prémiovou žehličku nerovností – to ani náhodou. Podvozek je tužší a české výmoly jsou zkrátka cítit každým coulem auta, ale nějakých výrazných rázů do karoserie se opravdu bát nemusíte. Na hezké silnici se naopak jedná o jeden z nejlepších podvozků ve třídě.
Na technických úsecích s horizonty je podvozek moc gumový a houpavý, díky čemuž se autu nedá tolik důvěřovat a jízda na hraně mu úplně nesedí. Jakmile se silnice více narovná a její povrch je hladký, tak je doslova slast jet pořádně rychle. Řízení dává dostatek zpětné vazby, brzdy jsou silné a podvozek drží jako přibitý. Jednoznačně se jedná o nejsportovnější auto ve své kategorii.
E92 je vlastně dokonalé GT, ale chce to silnější motorizace. Ideálně pak benzínový řadový šestiválec. Jejich ceny jsou dnes dost nízké a vůz přitom vypadá stále velmi atraktivně a pro ostatní i dost draze. Za své peníze dostanete ideální mix sportovního auta s prvky toho luxusního. Komfort není ukázkový, ale jízdní výkony vás přesvědčí. Dieselová motorizace, pokud se jedná o šestiválec, je pak jasnou volbou v poměru nákladů na provoz a výkonu vozidla.
Doporučujeme
Nejlepší volbou pro denní použití je rozhodně litinový motor 330d, ale ani s novějšími hliníkovým téměř žádné problémy nebyly. Geniální volbou je 330i, kde se budete muset smířit s vyšší spotřebou. Za to však dostanete skvělé řidičské potěšení ze “ždímání” pořádné atmosféry. 335i je pak pro opravdu sportovně založené řidiče, jen nekupujte vozy z prvních dvou let výroby, kdy byl tento motor abnormálně poruchový. Zajímavou alternativou je také extrémně silný diesel 335d, který už je ale náročnější na údržbu a servis. Vybírejte z méně ojetých kousků s jasnou historií a nejlépe koupené v České republice, dovozové vozy jsou často ne zrovna v pěkném stavu nebo s chudou výbavou a nejasnou historií.
Nedoporučujeme
Určitě se vyhněte základnímu benzínovému motoru 316i/318i, který byl vhodný maximálně tak do města, chyběl mu výkon a byla s ním spousta problémů. Solidní pověst nemají ani naftové čtyřválce, které trápí spousta poruch, zejména odcházejí turba, vstřiky a praskají hlavy. Dovezená auta bez výbavy a stav nebývá zrovna stoprocentní. Nejvýkonnější 335i kupovat jen po pečlivěm majiteli a s nižším nájezdem. Strašlivá jsou i základní sedadla, a tak pokukujte raději po těch sportovnějších, která poznáte podle prodlužovatelné části na přední straně.
