Test ojetiny Honda HR-V: Japonská kasička?

Honda HR-V druhé generace je ve světě oblíbený kompaktní crossover, ale u nás se jí moc nedařilo. Důvodem byla především vysoká cena. Může jít o zajímavější auto ve chvíli, kdy má největší část propadu ceny za sebou a v bazarech se povalují kusy téměř za polovinu původní ceny? A nestane se vám z ní bezedná díra na peníze? Pojďme se na ní podívat.

Druhá generace Hondy HR-V se světu představila v roce 2014 a nešlo zrovna o auto z plakátů. Najde se pár hezkých detailů. Především zapuštěné zadní kliky nebo prudce klesající záď, která vytváří dojem karoserie coupe. Celkově jde ale spíš o šedou myš, která na sebe nijak extra neupozorňuje – což vynikne především v případě základních halogenových světlometů, jako u testovaného kousku. Na druhou stranu to, že nevzbuzuje závist, může být bráno i jako výhoda.

honda-hr-v-8 honda-hr-v-7

Kde ale HR-V boduje, je vnitřní prostor. Díky chytře řešené platformě vás překvapí, kolik se toho do 4,33 metru dlouhé karoserie vejde. Například nádrž se přesunula pod zadní sedačky, což uvolnilo místo v kufru a ten pobere v základu 431 litrů. Zadní lavice má funkci „magic seats“ – dá se s ní tak manipulovat podle toho, jaký druh nákladu zrovna převážíte. Sedadla se sklápí do úplné roviny a zavazadlový prostor naroste téměř na 1500 litrů.

Dobře je na tom auto ale i s přepravováním osob. Zadní sedačky poskytnou dostatek místa i pro mých 190 centimetrů, velká okna dovnitř pustí dost světla a je zde i nabíječka – rodinný ideál. Vepředu je místa na rozdávání. Nejvíc ale potěší skvělý výhled z auta a dobrá pozice za volantem. Kde zklamání nebudu skrývat, je celodotykové ovládání. Panel klimatizace má sice dostatečně velká tlačítka, ale nejsou nijak odlišena a nemají ani haptickou odezvu – každá operace s panelem tak bude vyžadovat vaši pozornost. Dotyková tlačítka kolem panelu infotainmentu raději ani nebudu komentovat, protože ta jsou zkrátka nepoužitelná. Jejich funkce lze naštěstí ovládat na volantu. Infotainment jako takový už má nejlepší léta za sebou. Jde defacto o tablet s Androidem 4.0, takže si to umíte představit. Svižnost systému nechybí, ale najít v něm, co hledáte, je občas nadlidský úkol a obrazovka ne vždy zareaguje na první dotek. Naštěstí je na středovém tunelu ukryto malé tajemství – plnohodnotné HDMI skrze které si můžete na displej zrcadlit telefon.

honda-hr-v-10

Zpracování a materiály jsou takový průměr. Většina kontaktních ploch je měkčených, ale tvrdé plasty jsou zde zastoupeny taky hojně. Naštěstí zde ani po letech nic nevrže a všechno vypadá, že drží na svém místě. Interiér už ale docela dost ukazuje svoje roky a to především ve výplních dveří – to jsou čisté devadesátky. To ale daleko víc vadilo v době, kdy bylo auto nové a stálo peníze jaké stálo. V současné chvíli mi vyjmenovaná negativa připadají spíš jako malichernosti, se kterými se dá žít. Daleko důležitější je faktor praktičnosti, ve kterém HR-V boduje.

honda-hr-v-11 honda-hr-v-12

Pod kapotou testovaného auta od AAA Auto se nacházela základní čtyřválcová atmosféra o objemu 1.5 litru. V nabídce byly i další motory, k těm se ale dostaneme později. Motor má výkon 96 kW, 155 Nm a nechá se vytočit až na 7.000 otáček. S hmotností 1388 kilo se zvládne HR-V rozpohybovat na stovku za 10.7 sekundy a uhání až 192 kilometrů v hodině – což není zlé. Vzhledem k absenci přeplňování ale musíte auto vytáčet do bezvědomí, jinak se mu hýbat moc nechce. Ne že by to byl zase úplný slimák, ale prostě mu chybí pružnost moderních přeplňovaných tříválců. Pro klidné ježdění to ale stačí. Větší problém může nastat až při plně obsazeném autě v táhlém stoupání. Nicméně takové auto si nejspíš kupovat nebudete, pokud máte závodní ambice, takže to problém vlastně není.

Velkou výhodou je ale fakt, že se v motoru prakticky nemá co pokazit. Pokud tedy hledáte parťáka pro klidné ježdění a nechcete se bát velkých výdajů na servis, může to pro vás být ideální řešení. V mém případě byl párován se šestistupňovou manuální převodovkou, která je jedním slovem skvělá. Pro Hondu je pravděpodobně fyzicky nemožné postavit špatný manuál. Dráhy jsou krátké, milimetrově přesné a chod řadící páky je perfektně mechanický – měnit rychlosti je zkrátka radost. A to je dobře, protože v tomhle autě se nařadíte. Prakticky každá snaha zrychlit od vás bude vyžadovat minimálně jeden stupeň dolů, protože plný kroutící moment nastupuje až kolem čtyř a půl tisíce otáček, plný výkon dokonce v 6.600. Svým způsobem vás to ale vtáhne do děje, protože je od vás neustále vyžadována nějaká akce. Pokud jde o spotřebu, tak ta se pohybuje v rozmezí 6-7 litrů, jen na dálnici počítejte spíš s osmi. Kvůli krátkým rychlostem auto totiž točí při dálničním maximu 3.200 otáček, což zvyšuje nejen spotřebu, ale taky zhoršuje akustickou pohodu na palubě.

honda-hr-v-5

Silnou stránkou Hondy HR-V druhé generace jsou jízdní vlastnosti. Ona sice vypadá jako ztělesněná nuda, ale tu za volantem skutečně zažívat nebudete. Tohle je jeden z mála crossoverů, který si umí najít cestu i k řidiči a to především na okreskách. Bílé vajíčko je totiž až nečekaně agilní a ochotné plnit vaše povely. Podvozek se sice hezky po japonsku nebojí do zatáčky naklonit, ale jakmile si „klekne“ je naprosto jistý a stabilní. Honda je navíc v průběhu zatáčky nezáludná a čitelná. Ochota držet zvolený směr je opravdu obdivuhodná a když už to přeženete a auto začne propadat nedotáčivosti, stačí povolit tlak na plynu a HR-V se krásně stočí po čumáku. Řízení je hodně přeposilované, ale je přesné a působí v rukách hezky přirozeně. Když si k tomu přičtete motor, který sice nepřekypuje výkonem, ale nechá točit k sedmi tisícům a zní hezky nakřáple; a převodovku, která je přesná jak ve sporťáku a vyžaduje neustálé změny rychlostí, můžete se začít opravdu skvěle bavit.

I přes jistou sportovní jiskru se ale Honda HR-V nemusela dopustit žádného kompromisu v denním užívání. Podvozek je stále komfortní, krásně splyne s vozovkou a nijak neruší. Auto má taky velice dobré manévrovací schopnosti, takže se i ve městě cítí jako doma. Snad jediná slabší vlastnost HR-V je průměrné odhlučnění. Ne že byste si na dálnici nerozuměli, ale jistý hluk sem proniká. Z pohledu jízdních vlastností jde ale stále o jeden z nejlepší crossoverů na trhu – a to i mezi novými auty.

Jak je na tom spolehlivost?

Japonská auta bývají symbolem spolehlivosti, najdou se ale i výjimky, což platí především o nejsilnějším motoru dostupném pro tento model – 1.5 VTEC Turbo. Z celkového počtu 3314 u nás registrovaných aut se zrovna ten nachází ve 2070 kusech. Je to po všech stránkách vynikající motor. Je živý, úsporný a kultivovaný, ale v počátku výroby se potýkal s problémem míchání benzínu s olejem, který mohl vést až k fatální poruše. Na vině byla údajně až příliš vysoká efektivita v kombinaci se vstřikováním rozprašujícím palivo přímo na stěny válců. V nižších teplotách tak docházelo k pomalému ohřívání motoru a nespálený benzín kondenzoval na stěnách válců, odkud ho stíraly pístní kroužky. Podobná věc se děje u většiny motorů, u Hondy se ale vlivem pomalého zahřívání motoru nestíhal benzín na krátkých trasách odpařovat a se stoupajícím podílem v olejové náplni ovlivňoval mazací vlastnosti oleje.

Problém je velice snadné odhalit. Stačí pravidelně kontrolovat hladinu oleje – pokud přibývá, víte odkud vítr vane. Auto, u kterého byl problém zanedbán, se pozná tak, že po krátké jízdě začne mít studený motor nepravidelný chod a při zastavení může sám zhasnout. U takového auta se otočte na patě a nenechte se utáhnout na řeči o dlouhém stání nebo nekvalitním benzínu. Naprostá většina majitelů se s tímto nešvarem ale nesetkala, protože se projevoval především v krajinách s extrémními mrazy – kam Česká republika rozhodně nepatří – nebo při využívání auta na krátké trasy, kdy se motor dostatečně neprohřál a nedokázal přebytečný benzín odpařit. Pokud tedy jezdíte s autem převážně na dálnici nebo na dlouhé trasy, není se čeho bát. Auta po faceliftu by již měla být této chyby zbavena, starší kusy dostaly v rámci svolávací akce nový software, proto doporučuji před nákupem nechat prověřit VIN, jestli má váš vyhlédnuty kus svolávačku už za sebou. Tak jako tak u tohoto motoru určitě doporučuji zkrátit interval výměny oleje maximálně na 10.000 kilometrů, abyste se vyhnuli případným potížím. Jinak se z auta totiž může stát nekonečná díra na peníze.

honda-hr-v-6

Nejméně zastoupeným motorem ve všech registracích je 4válcový diesel i-Dtec o objemu 1.6 litru. Těch je u nás registrovaných pouze 293 a v době natáčení testu nebyl v bazaru k sehnání ani jeden. A majitelé dobře vědí, proč se jich drží. Nejen, že je na tak malý objem neobyčejně pružný a kultivovaný, on taky dokáže být neuvěřitelně úsporný. Taky je hezky po japonsku příkladně spolehlivý a pouze s dodržením základního servisu zvládne najezdit vyšší statisíce kilometrů bez drahých poruch. Ani tento motor se ale v počátcích výroby nevyhnul svolávací akci. Vlivem příliš agresivní jízdy se hromadí síra v katalyzátoru, řídící software pak zaznamená příliš vysokou produkci oxidu dusíku a může to vyústit až v přepnutí auta do nouzového režimu. Problém se týká pouze aut vyrobených mezi únorem 2015 až květnem 2018 a byl vyřešen jednoduchým přehráním řídící jednotky.

No a nakonec jste mohli zvolit základní atmosférickou patnáctistovku. Která se nachází přibližně ve třetině HRV provozovaných u nás. Tento motor sice nepřekypuje výkonem, zato jde o relativně jednoduchou a velice spolehlivou jednotku, která by vás neměla překvapit žádnými drahými problémy. Jen bych věnoval zvýšenou pozornost možnosti zakarbonování motoru a po nájezdu 100 tisíc kilometrů, nechal motor prohlédnout, popřípadě vyčistit. Stejný problém se ale týká prakticky všech motorů s přímým vstřikováním.

honda-hr-v-4

Obecně bych ještě u Hondy HR-V věnoval zvýšenou pozornost korozi, která se může objevit už po dvou letech provozu v zimních podmínkách a to především na podvozku. Nevyhýbá se ale ani víku kufru, spodku dveří nebo místům ukrytým pod gumovým těsněním – při prohlídce si tak dejte na čas a auto projděte centimetr po centimetru. Naštěstí bývá většinou povrchová a její příchod se dá oddálit pečlivým ošetřením laku. Tak jako tak vás ale nejspíš jednou dožene. Další problémy jsou spojené s nedostatečnou kvalitou výroby v Mexické továrně Hondy. U některých kusů mohlo dojít i k odpadnutí některých plastových částí v interiéru. Dobrou zprávou ale je, že se tyto chyby objevily z pravidla v prvních kilometrech a u naprosté většiny bazarových aut již budou vyřešeny.

honda-hr-v-3

Honda HR-V je povedený crossover. Není to žádná fešanda, ale díky chytře řešenému interiéru překypuje prostorem, má vynikající jízdní vlastnosti a při výběru správné varianty je taky mechanicky velice spolehlivá. Jednou vás ale dožene „zrzavý mor“, tak jak tomu u aut ze země vycházejícího slunce bývá. Přesto ale může jít o zajímavou volbu, především pokud hledáte auto, které bude sloužit dlouho. Při prohlídce si ale dejte na čas, ať vám nic neunikne.

Plusy

– Prostorný interiér
– Jízdní vlastnosti
– Spotřeba

Mínus

– Průměrný výkon
– Dotykové ovládání

Comments

comments