V životě je pár věcí, u kterých se počítá, že je zvládnete napoprvé. Maturita, řidičák nebo shlédnout celou trilogii Pána prstenů. U naprosté většiny věcí ale platí, že jejich zvládnutí vyžaduje léta tvrdé dřiny a pilování maličkostí. Když jsem se tedy dozvěděl, že Hyundai hodlá vstoupit do neuvěřitelně nabité kategorie ostrých hatchbacků, zůstal jsem poměrně v klidu a ani jméno Alberta Biermanna mě nedonutilo očekávat něco víc, než jen první výstřel do tmy, na kterém budou stavět příští generace. Ach, jak moc jsem se mýlil.
Jo, vím, i30 N není žádná novinka a řečí o tom, jak neuvěřitelný počin to je i přes to, že se jedná o prvotinu Korejské automobilky na poli rychlosti, máte nejspíš plné zuby. Ale on by to byl neuvěřitelný počin i v případě, že by se jednalo o desátou generaci. Jak často se stane, že automobilka bez zkušeností v segmentu postaví měřítko třídy? Já se s i30 N poprvé setkal ihned po představení a okamžitě si mě získalo svojí surovostí a skvěle sladěným balíčkem vlastností, který mu vysloužil pověst předokolové „em-trojky“.
Když mi tedy přistála od AAA Auto zpráva, jestli stojím o test, neváhal jsem ani chvíli. A že už tady čtete o eNku potřetí? No a, červené tu ještě nebylo. A že je to červená! Překvapivě nepříplatková barva sedí z celého spektra na rozzuřený hatchback dle mého názoru nejvíc. Dává vyniknout všem linkám a zároveň působí agresivně. V tomto laku si ho rozhodně nikdo nesplete s běžnou variantou. Obří nádechy v předním nárazníku (které nejsou jen pro parádu) spolu se světly s černým podkresem a nádherná devatenáctipalcová kola ukrývající brzdy o průměru 345 milimetrů dávají dost jasně najevo, že tohle je pouliční rváč. Můj nejoblíbenější detail na celém autě ale najdeme na druhém konci karoserie. Tím je brzdové světlo ve tvaru trojúhelníku, které odkazuje na úspěšné tažení automobilky světovým šampionátem WRC. Celé drama zakončují dvě masivní koncovky výfuku zařezávající se do krajů zadního difuzoru. Auto to je to prostě krásné a stojí někde na pomezí příliš usedlého Golfu GTI a praštěného Civicu Type-R.
Uvnitř se již takové drama nekoná – bohužel. Rozdílů oproti běžné verzi není příliš a rozhodně bych uvítal nějakou barvu do černo černého interiéru. Nebo alespoň logo divize N, dekor – cokoliv. Hlavní změna jsou nová anatomická sedadla, která skvěle drží tělo a nabízí dostatek komfortu pro dlouhé cesty. Jediná škoda je, že pro variantu Performace nelze objednat verzi s manuálním posunem, který by umožnil sedět ještě o pár centimetrů blíže k asfaltu. Další změnou je kráťoučká řadící páka s krásnou kulatou hlavicí, která perfektně sedí do ruky. Poslední novinkou je volant, který má silnější věnec, mírně pozměněný tvar a hlavně kouzelné tlačítko změny jízdních režimů. Zbytek už je běžná i30- tedy skvělá ergonomie a dostatek místa.
Nejzajímavější věci se děly tam, kam nevidíte. Projekt přestavby běžné i30 v ostrý hatchback byl totiž pojat doslova megalomansky a v podstatě jediný shodný prvek s běžnou verzí jsou světla a dveře. Vývoj si navíc pohlídal legendární Albert Biermann, který měl posledních pár desetiletí na starosti divizi Motorsport u BMW. Máme tu tak co dočinění s opravdu špičkovou úpravou. Změnilo se absolutně vše a to, jak moc rozdílně působí N verze oproti běžné se těžko popisuje – to je prostě jiné auto, které shodou okolností sdílí část jména. Sportovní verze využívá v daleko větší míře (víc, než 50%) vysokopevnostní ocel, která zajišťuje mnohem větší tuhost karoserie.
Ta samotná byla na několika místech zpevněna (mimo jiné rozpěra v kufru mezi zadními blatníky) a auto se vyznačuje opravdu nevídanou robustností. Na podvozku také nezůstal kámen na kameni. Nová je komplet přední i zadní náprava, kde byl každý díl zpevněn, aby odolal extrémní zátěži na okruhu. Tvůrci automobilu tvrdí, že nikdy nechtěli postavit auto, které se po několika kolech na okruhu rozletí na kusy. Automobilka vlastně autu tak věří, že k němu dává standardně záruku 5 let bez omezení kilometrů! Mezi přední kola se navíc nastěhoval elektronicky řízený samosvor, který za každé situace pomáhá sesbírat každý kousek gripu. Elektronický pomocník pomáhá tradiční špéře přizpůsobit se daleko více situacím a vy díky tomu můžete plně akcelerovat mnohem dříve, než jste zvyklí. Posílení se samozřejmě dočkaly také brzdy. Přední mají průměr 345 milimetrů, zadní 314 a jsou opravdu k neutahání. Ani na okruhu se nemusíte bát předčasného vadnutí. Bez povšimnutí nezůstala ani převodovka. Ta byla i se spojkou zesílena, dostala karbonové synchrony a upravené chlazení.
Tím nejdůležitějším je ale motor. Přeplňovaný dvoulitr disponuje maximálním výkonem 202 kW a 353 Nm (378 při overboostu) a je opravdu skvělý. V dnešní době super hot hatchů se zdá výkon 275 koní poměrně skromný, ale při vývoji hrála mnohem větší roli výdrž jednotky, než maximální čísla. Celkově se jedná o jeden z nejlepších čtyřválců na trhu. S chutí se vytáčí, nabízí dostatek síly v celém spektru otáček a nad pěti tisící nabízí příjemnou výkonovou špičku. Pracovat s motorem je opravdu radost. Jeho reakce jsou rychlé, turbodíra téměř neznatelná a navíc má krásný mechanický zvuk, který není potřeba přikreslovat do reproduktorů. Když k tomu přidá doslova bestiální řev výfuku, máte postaráno o skvělou zábavu. Spotřeba je bohužel trochu vyšší. Je to dáno hlavně tím, že u jednotky se dbalo na maximální efektivitu – šetrnost k polárním čepičkám byl druhořadá – a motor si v průměru řekne o nějakých deset litrů. Dá se jezdit i za osm, ale na okruhu se spotřeba zastaví kolem třiceti. V kombinaci s malou padesátilitrovou nádrží si nejspíš vybudujete opravdu pevný vztah s nejbližší pumpařem.
Spotřeba vás ale přestane trápit po pár metrech za volantem. Tohle auto totiž jezdí jako žádná jiná předokolka na trhu. Posilovač řízení je po tom ze Subaru BRZ tím nejlépe nastaveným elektrickým posilovačem, co jsem měl šanci zkusit. Řízení je sice dost tuhé, ale milimetrově přesné a plné informací. Auto vás neustále zahrnuje informacemi o tom, co se děje pod koly a kolik zbývá v pneumatikách přilnavosti. Jen je potřeba mít na paměti jednu věc. Tohle auto není pro začátečníky a chyby umí nekompromisně trestat. Jako jedno z posledních aut současnosti umí zcela vypnout elektronické skřítky hlídající vaší zadnici a v tu chvíli musíte vědět, co děláte. Hyundai i30 N umí být neuvěřitelně uspokojivý pro řidiče, ale také ho vyžaduje. Při prudkém odstavení plynu v zatáčce se připravte na horké chvilky v okamžitém lift off smyku, při neopatrném brždění v oblouku jakbysmet. Díky agresivně nastavenému diferenciálu se s vámi bude auto prát o volant při výjezdech ze zatáčky, rádo se chytá kolejí a také vám do volantu bude posílat každou nerovnost. Pokud chcete jet rychle musíte být neustále ve střehu, jednat s klidem a hlavně vědět, jak reagovat.
Tohle není Golf GTI, který jede jak v kolejích a bez většího dramatu s ním bude rychlá i vaše babička – v Nku budete vnímat rychlost každým kouskem své bytosti, ale musíte si ji zasloužit. Musíte s autem sžít a naučit se, jak reaguje. A v tom je jeho kouzlo. Bude vám trvat tisíce kilometrů, než plně ovládnete temperament téhle splašené krabice. Budete muset dřít na svých schopnostech a budete se stávat lepším řidičem. Každá další zatáčka pro vás bude znamenat nový zážitek. Tohle auto je pro lidi, kterým už nestačí rychlé auto, ale chtějí se stát rychlými řidiči. Svojí filozofií se absolutně vymyká všemu, na co jsme zvyklý. Jeho cílem není být nejrychlejší (a to rozhodně není), ale být nejlepším řidičským nástrojem – což mezi předokolkami bezesporu je!
Tohle je nádherně sladěný balíček jednotlivých součástek, který se snoubí v naprosté mechanické dokonalosti a já se ho nemůžu nabažit. Je to jedno z aut kvůli kterému s chutí vstanete ještě před východem slunce jen kvůli tomu, abyste si užili prázdnou silnici. Auto vás bude odměňovat, časem získáte pocit, jako byste s autem srostli a posílalo vám informace přímo do nervové soustavy. To, s jakým hladem polyká zatáčky, s jakou surovostí bude rvát asfalt na vaši oblíbené cestě, se vám nikdy neomrzí. Auto pod vámi působí jako živé a krotit tuhle nespoutanou bestii je zatraceně návykové. Jestli má za další zatáčkou následovat konec světa, rád vyjedu do poslední bitvy právě na hřbetě Nka.
Hyundai i30N Performance je zhmotnění definice ostrého hatchbacku. Je nekompromisní, drzý a zároveň na každý den. Jeho zvládnutí vyžaduje pevné ruce, ale odměnou vám budou nezapomenutelné řidičské zážitky. Kdo by řekl, že jedna z nejlepších předokolek historie vznikne v Koreji!
Na co pozor?
Klasický Hyundai i30 patří k velmi spolehlivým a trvanlivým vozům, N verze je však čistokrevný sportovní vůz, takže u něj bude mnohem více záležet na konkrétní historii používání a stavu daného kusu. Pozor na auta, která jezdila často po okruhu. Také musíte počítat s tím, že bývalý majitel auto často trápil v plném nasazení někde na okreskách. Mezi klíčové prvky, které se nejvíce opotřebovávaly patří především podvozkové díly, diferenciál, brzdy a spojka. To ostatně platí i pro motor, který ze sebe vydával maximum. Zkontrolujte především chod turba, které je citlivé na dochlazování. U obdobné ojetiny musíte počítat z budoucími servisními náklady v nemalé částce v každém případě, nikdo si totiž takové auto nekupoval pro dojíždění do práce, ale pro čirou zábavu.
