Test ojetiny Mercedes-Benz S 320 CDI (W220)

Mercedes-Benz S 320 CDI je jedním z průkopníků dieselových motorů v luxusním segmentu. Jaký je s odstupem téměř dvaceti let? Generace W220 Mercedesu třídy S, přezdívaná motýlek, se mezi širokou veřejností velké oblibě netěší, z majitelů si na ni ale stěžuje málokdo. Ovšem za předpokladu, že se jedná o kus v dobrém stavu jako ten od AAA Auto, který jsem měl možnost vyzkoušet.

Sko generace W220 přišlo ve zvláštní době, kdy Mercedesu nechyběla odvaha experimentovat. Ačkoliv dnes víme, že rozhodnutí přiblížit vrcholnou třídu masám nebylo šťastné, tehdy nepochybně dávalo smysl. Po extrémním mamutovi (typ W140) přišel model, který vsadil na civilnější projev a méně nákladnou výrobu. Zároveň však nepolevil v zavádění technických inovací.

Testovaný vůz je ryzí ukázkou dané modelové řady. Motor 320 CDI (řadový šestiválec) s výkonem 145 kW a točivým momentem 470 Nm patří k průkopníkům vstřikování common-rail (ač již v generaci CDI II). Tehdejší technologický pokrok symbolizuje i vzduchové odpružení Airmatic, ale také například parkovací senzory ve všech rozích karoserie. Auto má navíc typicky německé zbarvení: kovový odstín karoserie doplňuje černá kůže v interiéru.

4

Oblý design se už dnes (zase) nenosí, modelu W220 ale nelze upřít nadčasovost. Karoserie se navíc vyznačuje několika zvláštnostmi – dlouhá a mohutná záď kontrastuje s nízkou přídí, rámy dveří překrývají A sloupky a zasahují až do střechy (mimochodem dobré řešení pro snížení aerodynamického hluku) a zadní světla mají charakteristický trojúhelníkový tvar. Přední zvláštně tvarovaná světla dnes za přitažlivý designový počin označit nemůžeme, zajímavostí jsou ale integrované mlhovky, které tak nezabírají místo v nárazníku.

Interiér dává zapomenout na předchůdce. Sedadla jsou pohodlná, avšak vyznačují se neúměrně vysokým ukotvením. Pokud jste menší postavy, budete při řízení drhnout koleny o palubní desku, vyšší řidiči by zase rádi seděli níž, aby se necítili jako na kozlíku. Vzadu je místa do všech směrů dostatek, umím si představit ale i štědřejší porci prostoru.

bez-nazvu-1

Motor OM613 je představitelem modulární rodiny zahrnující čtyř až šestiválce o výkonu od 60 do 145 kW. Jedná se o předposlední generaci řadového šestiválce ze Stuttgartu a stojí přirozeně na vrcholu konstrukční rodiny.

Uspořádání válců v řadě je základem mimořádné kultivovanosti, kterou mohou i mnohé moderní agregáty jen hlučně závidět. Po akustické stránce zaslouží tento turbodiesel i dnes nejvyšší hodnocení. Vlastně jediné, co může posádku obtěžovat, je zápach nafty při stání na místě. U zkoušeného vozu se totiž projevovala typická vada raných common-railů – prosakování paliva z trubiček v motorovém prostoru.

Případné prodlevy turbodmychadla spolehlivě eliminuje klasická automatická převodovka, která akceleraci pečlivě vyhlazuje prokluzem měniče. Ze stejného důvodu se můžeme těšit hladkým změnám pětice převodů. S komfortním pojetím auta koresponduje neustálá snaha elektroniky o pohodovou jízdu okolo 2000 min-1, prakticky na vrcholu křivky točivého momentu.

2
5

Dojem z řízení je veskrze konvenční. Model W220 se ovládáním podobá běžnému sedanu, což nakonec bylo úmyslem jeho konstruktérů. Čistě komfortně naladěné řízení je přesné, ovládání auta ulehčuje přehledný tvar karoserie s dobře čitelnou šířkou.

Vzduchové odpružení Airmatic najdeme ve většině vyrobených aut, ne v každém ale funguje tak bezproblémově jako v testovaném voze. V běžném provozu navíc vzduchový podvozek nepředstavuje takovou výhodu, jak by se mohlo zdát – své přednosti naplno ukáže až ve vysokých rychlostech. Stejným přínosem ke komfortu jsou balónové pneumatiky 225/60 R16.

Ve své době představoval šestiválcový turbodiesel rozumnou volbu a platí to i dnes, kdy lze pořídit už jedině ojeté auto. K jeho přednostem patří jednociferná spotřeba paliva a relativní spolehlivost – dieselový osmiválec nedokázal nabídnout ani jedno už jako nový, natož pak dnes. Kromě toho je na výběr řada zážehových verzí od šesti válců a 165 kW až po dvojitě přeplňovaný dvanáctiválec s 368 kW.

6

Na co pozor?

Starší mercedesy si svou pověst spolehlivých a trvanlivých korábů opravdu zasloužily, třída S v generaci W220 už ne tak docela. Výrobce průkopnicky nasazoval různé technologické vymoženosti, jako například radarový tempomat, klimatizované sedačky či vzduchový podvozek Airmatic, které fungovaly skvěle, když vůz opustil brány montážní linky, po letech ale dokáže být zejména vzduchové odpružení k vzteku.

Pružící měchy praskají, kompresory často nefungují a to znamená investice v řádech desetitisíců. Vůz tyto poruchy dokáží zcela odstavit. Bohužel se jednalo o standardní výbavu, tudíž je velká pravděpodobnost, že i Vámi vybraný exemplář je Airmaticem vybaven, pouze malé procento vozů dostalo klasické odpružení s ocelovými pružinami.

3

Málokdo by také u auta této kategorie předpokládal, že ze začátku bojovalo s korozí. Kusy z prvních let výroby měly orezlé spodní hrany dveří nebo lemy blatníků klidně už po třech letech. Mohl za to nekvalitní materiál i špatná technologie. Specifickým problémem „eska“ jsou také slepnoucí xenonové světlomety, přičemž řešením bývá pouze výměna za jiné. Nájezdy přes 200 tis. km znamenají vůle na přední hliníkové nápravě.

Benzínový šestiválec je vcelku zdařilá strojovna, problémy se jí až na vadné snímače množství nasávaného vzduchu vcelku vyhýbají. Řetězové rozvody mají být podle výrobce věčné, zejména u dieselů ale zpravidla vyžadují výměnu po cca 250 tis. km. Vyšší spotřebu benzínového mercedesu, předpokládám, není třeba zmiňovat.

Jak je na tom vůz s cenou a dostupností náhradních dílů? Sehnat se dá vše, ale poměrně draze. Pár předních brzdových kotoučů vyjde na 7 tisíc, destičky stojí 1.500 korun a tyčka stabilizátoru přední nápravy přijde na cca 900 Kč.

Comments

comments