Test ojetiny Opel Insignia Sports Tourer 2.0 CDTI

Velké rodinné kombíčky jsou u nás stále v kurzu. Většina lidí jde na jistotu a skočí do Superbu nebo Passatu. Při současné situaci, kdy nová auta nejsou a bazarová rostou na ceně, to ale nemusí být tak dobrá volba. Může přehlížená Insignia generace B vyřešit vaši potřebu rodinného korábu a nezruinovat při tom vaši peněženku?

Opel Insignia B se představila už v roce 2017 a do dnešního dne nezestárla ani o den. Pořád je to krásné majestátní auto, které před žádným domem ostudu neudělá. Po prostoru lačnící jedince taky potěší obří kufr, který pojme v základu 520 litrů, po sklopení sedadel dokonce 1638. Sedačky se samozřejmě dají sklápět přímo zezadu a po jejich sklopení vznikne rovná ložná plocha, která má délku 237 centimetrů – v krajních případech se v ní tak bez problémů vyspíte.

O prostor není nouze ani na zadních sedačkách. S rozvorem 2829 mm a délkou bez centimetru pět metrů se ani není čemu divit. Dozadu se vejdou s rezervou i dlouháni, vlastně si zde umím představit i cestu tří dospělých. Sedačky jsou zde velice pohodlné a z auta je dobrý výhled ven. O pohodlné nabíjení vašich hraček se postará dvojice USB portů. Zkrátka nenacházím nic, co by se Insignii dalo vytknout.

opel-insignia-sports-tourer-2

Podobná situace je vepředu. Insignia je jedno z mála aut, kde si nedávám sedačku na nejnižší polohu, protože bych snad ani neviděl přes volant – a to měřím 190 centimetrů. Posaz samotný je ale vynikající, najít ideální polohu zabere zlomek sekundy. Taky se mi líbí, jak je auto pocitově postaveno kolem mě – vysoká hrana oken a široký středový tunel navozují pocit bezpečí. Sedačky jsou taky velice povedené. Když ale budete hledat, dají se najít kusy se sedadly certifikovanými AGR (spolek odborníků v oblasti bolesti zad) a ty jsou naprosto špičkové. Poznáte je snadno podle štítku na sedačce.

Interiér i po letech působí moderně a elegantně. Testovaný kousek má najeto něco přes 60.000 kilometrů a jediná část nejeví známky používaní. Naprostá většina povrchů je měkčená, všechno je hezky sešroubováno do sebe a všechno působí kvalitně. Tu a tam se ozve drobné vrznutí z poza budíků, ale není to nic, z čeho by vám měly vstávat vlasy na hlavě. Skvělá je taky ergonomie. Tlačítek není mnoho, ale ta, co zbyla, zastávají nejdůležitější funkce a auto se tak ovládá intuitivně. Dotyková obrazovka infotainmentu je na dnešní dny už směšně malá, ale systém funguje stále vcelku rychle a je logický. Navíc podporuje Apple car play i Android auto, takže vás jeho vzhled vlastně trápit vůbec nemusí. Opel Insignia B je zkrátka dobře promyšlené auto, se kterým je radost žít každý den. Záplava místa, kvalitní zpracování, jednoduchá obsluha, co víc si ještě přát. No, možná aby to nejezdilo jako trakař.

opel-insignia-sports-tourer-12 opel-insignia-sports-tourer-10

A taky že nejezdí. Už od mého prvního seznámení s aktuální Insignií na mě silně zapůsobila její vyzrálost. V porovnání s Passatem a především Superbem, působí zkrátka dospělejším dojmem. Na silnici je naprosto nenucená, vláčná a poddajná. Tohle auto si nechce ani náznakem hrát na nějaké sportování. Na to až moc dobře ví, kde je jeho místo. Podvozek je doslova plyšový, bez problémů zvládá i ty nejhorší nástrahy silnic. Na nějaké poskakování, tupé rány, nebo vibrace rovnou zapomeňte. Zároveň ale nehoupe. Tohle je prostě relax, úžasně uvolněné auto. Velice povedené je taky odhlučnění. Když se vám navíc podaří najít kus s dvojitými skly, máte úplně vyhráno. Řízení je hodně přeposilované, ale je přesné a auto ho ochotně poslouchá. Nastavení je adekvátní ražení auta. Jestli máte rádi klid a pohodlí, je tohle auto přesně pro vás. Dnes se ale nechci moc zabývat tím, jak Insignia jezdí a jak se v ní sedí. Na našem webu je s ní řada článků, testem prošla už snad ve všech verzích a chce-li podrobnější rozbor, zabruste do nich. Dnes tu máme bazarovku a já bych se rád podíval na to, jestli je to dobrý kup, nebo tikající servisní bomba.

Hned z kraje vás můžu uklidnit. Není to tikající bomba. Právě naopak. Generace B zatím není na trhu dlouho, ale jeví se jako velice odolná ojetina. V žebříčku spolehlivosti německé společnosti TÜV se dokonce umístila jako nejspolehlivější auto ve své kategorii a druhé nejspolehlivější auto napříč všemi kategoriemi mezi auty ve stáří do tří let s průměrnou chybovostí pouze 2.2 %. Začněme ale u testovaného auta zapůjčeného od AAA Auto. Jak jste asi pochopili z textu výše, tak jízdně i opotřebením interiéru je auto stále ve stavu nového – vyrobené je na konci roku 2017, celou dobu ho vlastnil jeden majitel a najezdil s ním přes 60.000 kilometrů. Pod kapotou je dvoulitrový diesel o výkonu 125 kW, který se jeví jako ideální motorizace. Tento motor se dal ještě sehnat v dvakrát přeplňované verzi o výkonu 154 kW (dostupný ve verzi GSi nebo Coutry Tourer), takových aut je v bazarech ale minimum.

opel-insignia-sports-tourer-15

Základní dvoulitr svým výkonem ale naprosto dostačuje. Vyznačuje se především velice dobrou kultivovaností a pružností. Spotřeba se pohybuje někde mezi 6-7 litry. Při dodržení základního servisu by taky měl být horkým adeptem na velice dlouhý život bez nečekaných drahých poruch. Předchozí generaci trápil problém s praskajícím těsněním olejového čerpadla, který mohl vést až k zadření motoru. Tento problém je v generaci B podle všeho již minulostí. Automobilka ale raději doporučuje těsnění nejpozději po 150.000 kilometrech vyměnit. Tu a tam se může objevit problém s ucpaným EGR ventilem a rozhodně bych taky doporučil zkrátit interval výměny oleje na 15.000 kilometrů.

Jinak by mělo jít o sázku na jistotu. Z nabízených převodovek byl na výběr automat nebo manuál – to je společné pro téměř všechny motorizace. Osobně bych sháněl auto s automatem. V Insignii je totiž klasický hydroměnič, který je sametově jemný a taky spolehlivý. Stačí jednou za 60.000 kilometrů vyměnit olej a dál o něm nebudete vědět. Naopak manuální převodovka nepatří k nejlepším. Ke změně rychlosti je potřeba trochu síly a kalibrace spojky taky není zrovna dokonalá. Než se s autem naučíte pohybovat zcela bez cukání, budete muset trochu trénovat. I díky tomu dochází k většímu opotřebení spojky a dvouhmotového setrvačníku, které se mohou přihlásit o výměnu.

opel-insignia-sports-tourer-6

V nabídce byl ještě slabší diesel o objemu 1.6 litru a výkonu 100 kW. Ten poslouží spíš klidnějším řidičům, nebo těm, kdo většinu času jezdí v autě sami, protože výkonem zrovna nepřekypuje. Potěší ale spotřebou atakující 5 litrů a zajímavými cenami. Stejně jako objemnějšího bráchu ani šestnáctistovku nepronásledují žádné zásadní mechanické problémy. Pozor bych si ale dal na přetažený interval výměny rozvodů. Ty jsou zde řešeny řetězem a ten se mohl vlivem jízd na krátké trasy natáhnout. Osobně bych tedy raději zkrátil výměnu ze 150 tisíc na 130. Dobrou zprávou ale je, že Opel dal menšímu motoru velkou olejovou náplň (5 litrů), auta tedy tolik netrpěla na přejíždění.

Vrcholem benzínů byl dvoulitr o výkonu 260 koní, který se standardně dával společně s pohonem všech do verze GSi, která má mimo jiné vynikající brzdy Brembo a anatomické sedačky. Takové auto má parádní dynamiku a skvělé jízdní vlastnosti. Tak moc, že mu klidně i odpustíte fakt, že si bez problémů řekne o 10 litrů. Je to takový svatý grál Insignií, ale lidé se jich neradi vzdávají – v bazarech se tak téměř nenachází.

opel-insignia-sports-tourer-3

Ideální benzínovou volbou se tak jeví dvousetkoňová šestnáctistovka. Má výbornou dynamiku a díky lehkému předku s ní auto působí příjemně agilně. V klidu si vystačí do osmi litrů benzínu a netrápí jí žádné zásadní problémy. Insignia byla k dostání ale ještě s menším motorem. Tím byl základní 1.5 o výkonu 121 kW. A vlastně není důvod vám ji rozmlouvat. Dynamika je dostačující a díky tomu, že kombinace pětimetrového kombi a patnáctistovky pod kapotou není zrovna lákavá, jsou jejich ceny skoro neodolatelné. Insignii se většina nešvarů vyhnula a problémy s padáním do nouzových stavů, nebo dokonce praskáním pístů známé z Astry, se zde neobjevují. Je dobré mít ale na paměti, že benzínovým Opelům více chutná 98 oktanový benzín. Výrobce jej sice striktně nepředepisuje, ale vyhnete se tak občasným samozápalům, které mohou motor časem poškodit. Při současné ceně pohonných hmot mi navíc přijde lití víceoktanového paliva do rodinného combi jako zbytečný rozmar, i proto bych se osobně přiklonil k dieselu.

Opel na Insignii ani nešetřil prémiovou výbavou. Můžete tak najít kousky s digitální přístrojovkou, plnohodnotným had-up displejem, adaptivním podvozkem, Matrix světly, nebo – můj soukromý typ – verzi Country Tourer, která má zvýšený podvozek a je po všech stránkách výtečná. O pohon všech kol se stará vynikající systém Twinster, který namísto diferenciálu používá spojky a umí rozdělovat výkon i mezi levou a pravou stranu auta. Funguje výtečně a je spolehlivý. Nabídka verzí byla tak široká, že si každý najde to svoje. Celkově se auto jeví jako trefa do černého. Stále vypadá skvěle, rozmazlí vás prostorem i luxusem. Na silnici je výborný a podle všeho to bude držák. Když si do rovnice připočtete ceny, které v bazarech startují už těsně nad třemi sty tisíci, nenapadá mě jediný důvod, proč vám její nákup rozmlouvat. Mně se to jeví jako nový rodinný bazarový hrdina. Snad jediné mínus mě napadá ne tak hustá servisní síť jako u koncernu VW a o něco dražší díly. Opel má taky sklady v zahraničí, na dodání tak někdo můžete čekat až tři týdny. Ještěže nejsou potřeba tak často.

Opel Insignia B se stále musí vypořádávat s pošramocenou pověstí automobilky, ale jde o skvěle promyšlené auto, které výborně jezdí a netrápí ho žádné velké problémy. V bazarech budete těžko hledat sympatičtější volbu pro rodinu.

Plusy

– Design
– Jízdní vlastnosti
– Prostornost
– Spolehlivost

Mínusy

– Delší čekací doba na díly
– Manuální převodovka

 

Comments

comments