Pajero čtvrté generace se u nás začalo prodávat v roce 2007, k dispozici byla (kromě rozšířenější pětidveřové) i třídveřová verze. První dva roky měl diesel výkon 118-125 kW podle typu převodovky. V roce 2009 pak posílil na 147 kW. V roce 2012 pak pajero dostalo facelift a dieselový motor začal splňovat normu Euro 5. Další decentní technické facelifty následovaly v dalších letech, až Mitsubishi stáhlo v Česku model z prodeje v roce 2018. Na sekundárním trhu se tak objevují ojetiny ve velmi různé cenové relaci podle roku výroby. Čtyřkové Pajero tak můžete koupit za 250.000, ale klidně i za 600.000.
Pajero čtvrté generace se dnes na tuzemském trhu ojetin vyskytuje pouze s jedním motorem, a to čtyřválcovým dlouhozdvihovým dieselem 3.2 DI-D o výkonu 118-147 kW. Rozvody velkoobjemového dieselu jsou řetězové, takže se o ně nemusíte bát. Zkontrolujte ale, kdy se měnil olej v automatické převodovce – těch je na trhu více než polovina a olejová náplň by se měla měnit každých 80.000 kilometrů. Zjistěte si také, jestli auto dříve jezdilo v terénu, majitelé je občas berou i na brod a v těchto případech se doporučuje častá výměna oleje v rozvodovce, případně i diferenciálech. U manuálních převodovek doporučuji zkontrolovat opotřebení spojky, která je velmi zatížena, zvláště pokud auto v minulosti tahalo vlek. Naproti tomu velkou výhodou vozů s manuálem je nepřítomnost DPF filtru až do roku 2011.
Osobně hodnotím čtvrtou generaci jako auto, které má mnohem lepší protikorozní ochranu než předchozí generace. Kdo se vydává do těžšího terénu, ocení možnost uzávěrky zadního i mezinápravového diferenciálu. Abych jen nechválil – je třeba míti na paměti, že pajero je kus auta, takže dynamika neoslní a spotřeba nepotěší. Kdo nejezdil s předchozí generací, musí se připravit na poměrně velkou hlučnost motoru a převodovky – však také technika této generace pochází už z roku 2000. Za tu dobu se u mnoha jiných značek vystřídalo u jednotlivých modelů rozhodně více než čtyři generace, ale znáte přece staré dobré úsloví, které nám připomíná, že není třeba měnit to, co funguje a to nejlépe demonstroval třeba Land Rover Defender nebo Mercedes-Benz G.
Do rukou jsem dostal od společnosti AAA Auto klíče k takzvané dlouhé verzi, což staří „ofrouďáci“ jistě příliš neocení, protože s delším rozvorem jdou ruku v ruce i horší nájezdové a přechodové úhly, ale o tom až později. Z pohledu běžného zákazníka, kterým je mnohdy příslušnice něžného pohlaví, což soudím dle mého osobního pozorování, budou však argumenty k jeho koupi či prachsprosté ignoraci ležet ve zcela odlišné oblasti než je světlá výška.
Velmi důležitým parametrem bude v prvé řadě design. Dnešní doba je neúprosná, lidé si již nekupují určitá auta jen proto, že zkrátka ten konkrétní typ potřebují a to dává vzniknout zástupům crossoverů a podobných míšenců. I v této situaci se Pajero snaží zachovat svou tvář nekompromisního terénního nářadí. Z celkového vnějšího pohledu je však u Pajera čtvrté generace zcela zjevná snaha o přechod od utilitárnosti k atraktivitě. Setkáváme se tak s vozem, který může sloužit jako plnohodnotný člen dobrodružnější či, chcete-li, aktivnější domácnosti a ostudu rozhodně neudělá ani mezi výrazně dražší konkurencí.
Této situaci nahrává i fakt, že se v našem případě jednalo o v této kategorii vozidel velmi naprůměrně vybavený model. Nechyběla tedy dnes již u vozů těchto rozměrů obligátní zadní kamera či například plně elektronicky nastavitelná sedadla. Pokud jste se tedy pohodlně usadili, což je v Pajeru možné, i když rozložitější postavy než jsem já přece jen mohou najít jisté limity, zvolili na pětistupňové automatické převodovce režim D, mohli jste se nechat ovlažovat zvuky výkonné audio aparatury Rock Acoustic Design, pokud jste zrovna pomocí bluetooth nehovořili s manželkou o tom, co vám má přichystat na svačinu pro vaši cestu do Rumunska. Příplatkové audio má totiž jistou neodiskutovatelnou výhodu, a to schopnost překřičet motor. Ano, tímto se dostáváme opět ke kořenům Pajera, které vám nemusely být jasné na první pohled ba ani první posez. Pod kapotou si z plných plic zpívá..no, spíše křičí a nadává největší čtyřválec. Nese to s sebou dvě vlastnosti – naprostou nezdolatelnost takového agregátu a vedle toho obrouskou vlnu nostalgie, protože podobný hluk dnes najdete spíše u muzejních kousků.
Konečně se takto dostáváme k technice, která tvoří to nejzajímavější na celém voze, pokud jej začnete používat k tomu, k čemu bylo stvořeno. Hurá mimo silnice. To, že disponuje pohonem všech kol snad ani zmiňovat netřeba. Ale to, jak je zdejší pohon sestaven, už nezajímavé určitě není. V segmentu vozidel, které jsou považovány nebo se samy alespoň považují za terénní najdeme všemožné druhy pohonů. Od automatického připojování zadní nápravy při prokluzu přední přes trvalý pohon všech čtyř kol až po mechanické přiřazení nápravy přední. U Pajera najdeme jednu z nejtradičnějších konfigurací. Jedná se o poslední z vyjmenovaných možností, ale přesto dostála určitých vylepšení tak, aby lépe posloužila k soužití nejen mimo silnice. Za jízdy tedy přiřazujete takzvanou inteligentní 4×4, která se poté sama stará o přenos síly, na to které kolo ji nejvíce potřebuje.
Nutno dodat, že tento systém funguje na výbornou a než se dostanete do skutečně těžkého terénu, ani nepomyslíte na uzávěrky či redukce. Ty jsou poté třešničkou na dortu, ale jejich použití si musíte samozřejmě rozmyslet dopředu, protože pákou pohonu sice pohnete do všech režimů, ale skutečně je přiřadíte až na neutrál. Dlužno dodat, že veškerá tato paráda funguje bezchybně, ale daleko dříve narazíte na limity nízkého podvozku a dlouhého rozvoru, což toto dlouhé Pajero nominuje spíše na expediční cestování než drsný trial. V terénu nicméně konečně pochopíte pravý účel poněkud neotesaného motoru a lenivého automatu. Moderní vysokovýkonné šestiválce ve spojení s hladkými převodovkami nejsou z trvrdého zacházení příliš nadšené, zato Pajero si v takových podmínkách doslova libuje.
Poslední důležitý parametr při koupi vozidla si nechávám schválně na konec. Je jím jízda po silnici, což přes veškeré terénní dovednosti bude Pajero absolvovat nejčastěji. Pajero bych doporučil jen tomu, kdo skutečně potřebuje pravý off-road. Nejde ani o nepohodlí na běžných cestách, ale obecně tato auta moc nemají ráda pohyb po městě, nebo naopak časté jízdy vyšší rychlostí po dálnici. Dochází pak k nadměrnému opotřebení zejména převodové soustavy a motoru (a u japonského off-roadu nejde o žádnou láci). Jednoduše to chce zvážit, jestli takové auto opravdu potřebujete. Na silnici vás tedy nepotěší hlukem a kultivovaností, vlastně ani spotřebou (pod 12 se často nedostanete). V terénu a na dobrodružné expedici budete Pajero milovat.
