Fiesta patří k nejprodávanějším malým hatchbackům na světě, takže radikální zásahy nejsou na místě. Pod povědomým povrchem se nicméně skrývá nová nebo zásadně přepracovaná technika. Auto trochu narostlo, modernizoval se interiér a neobešlo by se to ani bez změn pod kapotou a moderních „hraček“ na palubě. Dnes nás bude zajímat hlavně to, jak se s novou Fiestou žije a jak jezdí.
Ano, není to klasická ojetina, i když testovaný kousek z bazaru byl, konkrétně z AAA Auto. Jednalo se o zánovní vůz a výhoda takového nákupu je jasná – s autem odjedete téměř ihned a nemusíte čekat rok na výrobu. Jenže, jak se žije s takovou “ojetinou”?
Motor 1.0 EcoBoost je nám moc dobře známý z jiných vozů značky Ford. Už jsme se mu věnovali i v testech ojetin pod kapotou Focusu, kde se osvědčil a prozatím dělá dobrou práci. Prostě si zvykejme, že je litrový tříválec vrcholem nabídky. Bude hůř. Mizivá kupní síla Čechů nestojí automobilkám za to, aby speciálně pro ně vyvíjela samostatnou motorizaci. To si může dovolit třeba v Číně nebo v USA, kde se prodají miliony nových aut každý rok a ne u nás, kde má Ford zhruba 5% tržní podíl mezi 270 000 novými registracemi.
Stačí se rozjet, ujet pár metrů a hned víte, že Fiesta je pořád ten „starý dobrý Ford“, aspoň co se jízdních vlastností a řízení týká. Na projev litrového motoru je potřeba si zvyknout, ale to je vada nás starších, kteří jsme ostré reakce atmosférických motorů homologovaných dle norem Euro 2 a 3 brali jako normu. Řidičům, kteří už nic jiného než litrový tříválec s turbem nezažijí, nebude trochu gumový charakter motoru vadit. Vlastně se budou u litrové Fiesty divit, jak dobře to jede. Tříválec má výkonu dost, uděluje Fiestě naprosto dostatečnou dynamiku a hravě převyšuje většinu účastníků provozu. Nedá se popřít, že ochota litrového tříválce akcelerovat ze středních otáček usnadňuje předjíždění a nedělá z něj stresující záležitost jako ve většině malých aut s podvyživenými motory. Svižný motor je v kompaktním autě moc příjemný. Zatímco v Mondeu by se litr asi trochu zakuckával, s lehkou Fiestou cvičí stejně snadno jako kulturista s pětikilovou činkou.
Výkon 125 koní (nebo chcete-li 92 kW) je na kompaktní Fiestu vážně akorát a spolu se stále hravým podvozkem a příjemným řízením dělá z jízdy radost. Jestli je na trhu nějaký obyčejný malý hatchback, se kterým raději pojedete z práce tou delší a pomalejší cestou, je to právě tahle Fiesta. Celé to podtrhuje paket ST-Line, ale ten je otázkou osobních preferencí. Jasně, Fiesta vypadá s těmi plastovými ozdobami, výrazným lakem a velkými koly dobře, ale já osobně bych se spokojil s menšími koly a rádoby spoilery bych také oželel. Stačil by mi ten motor.
Asi nejlépe životnost litrového EcoBoostu pod kapotou vystihl tradiční test německého AutoBildu na 100 000 km. Ten se s nájezdem opravdu nemazal a na litrovém tříválci tuto porci doslova „nalétal“ za necelé dva roky. Následná rozborka motoru potvrdila, že i po takovém „fleetovém“ zápřahu je 1.0 EcoBoost ve stále velmi dobré kondici. AutoBild si sice postěžoval, že motor kolem 20 000 km padal do nouzového režimu, ale to bylo vyřešeno v rámci záruky přehráním softwaru v řídící jednotce. Od té doby byl s motorem klid a vůz dostal v dlouhodobém testu od AutoBildu málo vídanou známku 1-. Modla a ojetinová stálice, Passat Variant 2.0 TDI-PD, dostal čistou pětku jako jedno z nejhorších aut vůbec. To jen tak pro zajímavost.
Mechanické součásti litrového tříválce se zatím projevují jako nadmíru spolehlivé a dostatečně dimezované. Otázky vzbuzuje poměrně komplikovaný systém chlazení s uzavíráním přívodu chladiva k motoru pro jeho rychlé ohřátí, ale zatím jsme neslyšeli o fatálních závadách. Navíc je celý systém řešený tak, že pokud by se měl ventil porouchat, zůstane v otevřené poloze. Maximálně tedy bude trvat déle, než se motor dostane na provozní teplotu.
Turbo také vydrží, olej motor normálně nebere a zapouzdřený rozvodový řemen v oleji by měl vydržet celou životnost auta. Nicméně Ford doporučuje jeho kontrolu po 240 000 km. Přeci jen je to řemen, takže bychom se preventivní výměně v rozumném intervalu nebránili. Dobré bude se poradit se servisem Ford. Velkým strašákem přímovstřikových motorů je nadměrná tvorba karbonových úsad. Ford uvádí, že při vývoji motoru 1.0 EcoBoost s tímto problémem počítal a nechal raději motor spalovat tzv. homogenní směs, aby riziko tvorby karbonových úsad minimalizoval. Přesto je lepší motoru nadbíhat kvalitním palivem a především včasnými výměnami oleje.
Není to diesel, ale i tak bychom doporučovali měnit olej nejpozději po 15 000 km. Zejména kvůli velkému tepelnému namáhání od turba. Je to malý motor, oleje je v něm relativně málo a investice vás nezruinuje. Pozor ale na správnou specifikaci. Nejde o to dodržet jen poměrně nezvyklou viskozní třídu SAE 5W-20, ale olej musí splňovat normu Ford WSS-M2C-948B. Většinou je na schváleném oleji přímo logo Fordu s dodatkem EcoBoost nebo EB. Litrové EcoBoosty tedy zatím obecně nezlobí. Ovšem tady je nutné akceptovat námitku skeptiků, že auta mívají vesměs málo najeto. Litrový tříválec s nájezdem přes 150 000 km, který je u dieselů naprosto běžný, jsme u nás na trhu ještě neviděli. Pokud však budete dodržovat servisní plán, zejména za studena se k motoru budete prvních pár kilometrů chovat slušně a nebudete ho trápit nesmyslným podtáčením a plným plynem na pětku od volnoběhu, nemělo by se nic pokazit.
Ještě se vraťme k jízdnímu projevu. S tímhle autem si člověk opravdu může hrát a ani nepotřebuje masivní přívaly točivého momentu na přední kola a široké lepivé pneumatiky. Naopak právě na trochu uklouzaných zimních pneumatikách charakter Fiesty vynikne. Je to zkrátka pořád dobře odladěné auto, kterému sice vyhovuje kvalitnější asfalt, než jaký je český průměr, ale jízda vás s ní bude bavit.
Jenže moderní auta nejsou o dovádění na okruhu. Ford Fiesta naštěstí funguje i na silnici. Při běžné jízdě nová Fiesta překvapí značným posunem v kultivovanosti a odhlučnění, i v dálniční tachometrové stopadesátce je v ní docela ticho. O motoru skoro nevíte. Až má člověk při trochu hlasitěji puštěné muzice (a že ta ve Fiestě hraje na svou kategorii opravdu dobře) problém řadit podle sluchu. Vlastně by na takové to popojíždění k vozu spíše seděl automat, který by také trochu nevyrovnanou a schodovitou charakteristiku přefoukaného motoru uhladil. Dobrá zpráva ale je, že si automat můžete k litrovému tříválci objednat, byť jen k tomu slabšímu o výkonu 100 koní.
Stačí při nájezdu pořádně přibrzdit, čímž se nadlehčí zadek, a pak za současného povolování tlaku na brzdový pedál a směrování auta k apexu pozorovat, jak se přední náprava ochotně přesouvá dovnitř zatáčky a Fiesta se chce točit kolem svého středu, nikoli se otráveně táhnout v beznadějné nedotáčivosti za čumákem po tečně ven. Přišlápněte si pak brzdu víc a mírná, naprosto lehce kontrolovatelná přetáčivost je na světě.
Je toho málo, co by šlo Fordu Fiesta v paketu ST-line a s motorem 1.0 EcoBoost vytknout. Dobře, na infotainment je potřeba si zvyknout, nicméně pořád může být hůř… Výtky bych měl i ke kvalitě zpracování. I když se nová Fiesta tváří, že chce být prémiový produkt, v testovaném kusu se poněkud viklalo sedadlo řidiče a detaily jako uchycení koberců na mě působily trochu lacině, stejně jako třeba plasty v místech, kam ruka či zrak řidiče zabloudí jen výjimečně. Třeba v prostoru zadních sedadel.
Asi nejdůležitější zprávou je tak nakonec to, že Ford Fiesta vlastně nepřináší žádné převratné zjištění. Pořád je to skvělé a s litrovým EcoBoostem mrštné kompaktní auto, se kterým je radost jezdit. V nové generaci má modernější infotainment i palubní desku a celkově působí dospělejším dojmem. Jenom nepočítejte s tím, že bude jezdit za udávaných 4,3 litru na 100 km. Realita je o zhruba 50 % horší, ale to i kvůli tomu, jak dobře tohle auto jezdí. Ploužit se s obratnou a řidičsky zábavnou Fiestou 20 km/h pod zákonným limitem „na spotřebu“ určitě nebudete.
