Test ojetiny Mercedes-Benz CL500 (W216): Takhle už je dnes nedělají

Mercedes byl vždy synonymem úspěchu. A když jste od něj chtěli před pár lety to nejlepší, bylo to jednoduché. Šli jste pro model CL. A jednoduché to bylo i s nabídkou motorů. Mohli jste ho mít pouze jako osmiválec nebo dvanáctiválec. My se dnes podíváme na jeho základní variantu: ale není základ jako základ, protože v případě CL jde o pěti a půl litrový benzínový osmiválec.

Do rukou se mi dostal zachovalý sněhobílý kousek, který za 14 let najel jen něco přes osmdesát tisíc kilometrů a do testu nám ho zapůjčilo AAA auto. U generace W216 jsem vždy trochu bojoval s designem. Tohle auto je neuvěřitelně opulentní, arogantní a namyšlené. Je to gigantická věc, která svým nekonečnými převisy a oblými tvary odkazuje na poválečnou éru automobilky a naplno dává najevo svoji nadřazenost. Ani šestnáct let od představení neztratil nic ze své monumentálnosti a kdekoliv se objeví, přitahuje obrovské množství pozornosti. Na můj vkus možná až příliš. Charisma se mu ale upřít rozhodně nedá. Upřímně jsem ale přesvědčen, že tohle auto bude s přibývajícími roky vypadat stále lépe a rozhodně je to jeden z žhavých adeptů na budoucí klasiku.

Interiér už svoje roky tedy zamaskovat nedokáže, ale ani náhodou bych ho neoznačil za starý nebo zastaralý. Vnitřek „wé-dvěstě-šestnáctky“ připomíná vybavení na zámcích. Je vám sice na první pohled jasné, že tady nejde o poslední módní výstřelek, zároveň je vám ale taky jasné, že je to trochu mimo vaši ligu. Kabina zkrátka stárne takovým důstojným aristokratickým způsobem. Co ale nezestárlo ani o den, je až obsedantní posedlost kvalitou. Mercedes udělal vše pro to, aby vaše prsty nemohly sáhnout na plast. Každý milimetr interiéru je potažený tak jemnou kůží, že jí pod prsty ani necítíte. Cokoliv, na co můžete sáhnout, působí draze a kvalitně. Jedinou výjimkou je volant. Který je prostě, no … ošklivý. A taky zbytečně velký. V kabině Vita bych ho toleroval, ale v autě, jehož pořizovací cena byla ve výši několika bytů v Praze, určitě ne. Tlačítka na něm jsou navíc už i při tak nízkém nájezdu vymačkaná. To je ale známý problém všech soudobých vozů s trojcípou hvězdou ve znaku.

Sedačky jsou pak skutečný zážitek. Tak rozměrná křesla jsem v autě snad ještě nezažil. A samozřejmě taky poskytují vynikající komfort. S místem to ale uvnitř není žádná sláva. Především nad hlavou mi nezbývá ani milimetr a sedačku si tak musím složit do pozice, kterou bych se zrovna nechlubil. Ve druhé řadě je to podobné. Pokud ale měříte do 185 centimetrů, můžete CL klidně brát jako plnohodnotné čtyřmístné auto s pětisetlitrovým kufrem.

Jak jsem zmínil v úvodu, mám pod kapotou toho nejhubenějšího chudáčka, který byl svého času v nabídce. Určitě se ale necítím ochuzený. Atmosférický osmiválec o objemu 5.5 litru má 285 kW a 530 Nm. Síla se přenáší na všechna čtyři kola (na výběr byla i zadokolka) a stačí k tomu, aby se na stovku podíval už za 5.4 sekundy. Ale papírové údaje jsou u tohoto auta úplně nepodstatné. Auto je rychlé, ano, ale ne jen pro rychlost samotnou. Moderní auta se předhání v tom, kdo vyhraje hru tabulek, v době vzniku CL vše ale fungovalo jinak. Rychlost je spíš jakýsi vedlejší produkt motoru, jehož primární zaměření bylo doručit co nejkultivovanější projev.

A páni, že je to samet. Auto se pohybuje s lehkostí a nenuceností. Čísla sice na tachometru přiskakují pozoruhodně rychle, ale uvnitř to sotva vnímáte. Tady se rychlost prostě jen stane a neprojevuje se žádným pubertálním tlačením do sedaček. Motor má navíc tak vytříbený charakter, že mu během prvních pár metrů propadnete. S lehkostí se vytáčí, napříč otáčkovým spektrem krásně graduje a celé okolí probarvuje úžasným zvukovým doprovodem. Překvapivě výrazně se projevuje i uvnitř. Ale vše je pečlivě naladěno a vykalkulováno tak, aby vás to nerušilo, jen to dokreslovalo výjimečnou atmosféru na palubě. Plout krajinou v tomhle autě je zkrátka neuvěřitelný zážitek. Vůbec si nedovedu představit, jaký musí být vrcholný dvanáctiválec. Jak mě chybí velké atmosférické motory…

Osmiválec byl v mém případě spárovaný se sedmistupňovou hydroměničovou převodovkou, která si pod vámi žije vlastním životem a vy o ní vlastně ani nevíte. CL by klidně mohlo mít jen jednu nekonečně dlouhou rychlost a vy byste si nevšimli rozdílu. Takhle úžasně jemná převodovka je. Moderní dvojspojky sice kralují v efektivitě a rychlosti, takhle vychované ale být neumí. Když už jsem nakousl tu efektivitu, tak CL je poměrně efektivní v tom, jak rychle umí vyluxovat ten devadesátilitrový bazén, který tu je místo nádrže. Předpisová jízda na dálnici je asi nejmenší zlo. Tady se dá dostat i k nějakým deseti litrům. Při svižnější jízdě, nebo ve městě počítejte ale klidně se šestnácti.

Famóznímu motoru dokážou sekundovat i jízdní vlastnosti, které jsou i s odstupem let působivé. Rovnou vám ale poradím – jestli hledáte něco do města, hledejte dál. Člověk mohl při procházce Pařížskou pár let zpět lehce nabít pocitu, že CL vlastně jinde ani nejezdí, ale věřte mi, že tady vás bude jen štvát. Je moc velké, není zrovna snadné odhadovat, kde končí a jeho technika trpí. Tohle bylo od prvopočátku konstruované jako elitní GT a nejvíc si lebedí při rychlých přesunech na velké vzdálenosti. Na dálnice dosahuje téměř zenového klidu. Sedí v pruhu s absolutní jistotou a dálniční maximum působí spíš jako nejnižší doporučená rychlost. Stabilita je absolutní, odhlučnění parádní a hudební soustava hraje jak z partesu.

Ať už ale jedete po dálnici, ve městě, nebo na okreskách, CL vás okouzlí komfortem. Vzduchový podvozek dělá divy a vy si připadáte, jak když se vznášíte pár centimetrů nad silnicí. Auto je tím správným způsobem těžkopádné, majestátní a klidné. Moderní luxusní vozy jsou dnes taky komfortní, ale zcela jinak. CL je stará škola a jeho podvozek je doslova elastický. Díky jeho charakteru jsem se přistihl při tom, že i přes nepopiratelnou sílu motoru velice často jezdím pod rychlostními limity a prostě si jen tak pluji krajinou se svými myšlenkami. Takový styl jízdy ještě podporuje výborné odhlučnění. Uvnitř CL je vaše soukromá sféra a problémy vnějšího světa se vás zdánlivě netýkají.

Pokud ale čekáte, že má CL víc tváří a že osmiválcové coupe musí mít taky sportovní stránku, tak vás musím zklamat. Rychlá jízda mu vůbec nevoní a neustále se vás snaží umravňovat. Upřímně, vlastně mi i připadlo nepatřičné snažit se v tomhle gentlemanovi spěchat. On má na všechno čas, karoserie se nebojí do zatáček naklánět, nereaguje na vaše povely zrovna bleskově a působí neohrabaně. Musíte mu vždy dát čas zareagovat, chovat se k němu jemně a přizpůsobit se mu. Tomu odpovídá i řízení, které je přeposilované a nekonečně dlouhé – ale taky překvapivě plné citu. Tohle je zkrátka auto pro vyzrálé řidiče, kteří si už na silnici nic nepotřebují dokazovat. Každá jízda je a s ním ale zážitek. Především, když se před vámi otevře krásná cesta, vy spustíte bezrámová okna a díky absenci B sloupku si najednou připadáte jak na luxusní jachtě.

Na co pozor

Jak je na tom ale CL W216 se spolehlivostí? To, že je to působivé auto se dalo tak nějak čekat, ale není to jen další prémiovka, která vysaje konto svého majitele dřív, než vyjede z garáže?

Prémiové vozy nejvyšší třídy mají pověst bezedných studen na peníze. A povětšinou to bývá pravda. Mercedes-Benz CL není výjimkou. Tady to ale pramení spíš z vysokých nákladů na provoz a drahých dílů. Mechanicky je ale CL až překvapivě spolehlivé auto a při dodržení pravidelného servisu umí sloužit velice dlouho bez drahých překvapení.

Zaprvé se až tolik nemusíte bát koroze. Většina vozu je z hliníku. Stále jde ale o auto vyráběné od roku 2006, u starších kusů tak buďte na pozoru a zaměřte se především na podvozek.

Z častějších problémů se můžete setkat se selhávajícím motorem klimatizace nebo tvrdohlavou elektroinstalací. Nefunkční odvětrávání sedadel, stávkující dofukovací bočnice nebo nefunkční automatické otevírání víka kufru není vzácností. Auto bylo zkrátka našlapané elektronikou a s podobnými šotky musíte počítat.

U aut, která často jezdila v zimě a neměla ošetřená okna, se můžete setkat s nefunkčním mechanismem odskoku oken. Jelikož jde o vůz s bezrámovými okny a navíc ještě bez B sloupku, je lepší se zimnímu provozu vyhnout. Jestli to nejde, před každou zimou ošetřete veškeré gumové těsnění.

Obřím strašákem je vzduchový podvozek AirMatic, který ve starších verzí patřil k jedněm z těch věcí, které majitele Mercedesu přiváděl k šílenství. Selhání se mohlo objevit klidně kolem najetých 100 tisíc a opravy šly do desetitisíců. V CL generace W216 jde ale o překvapivě trvanlivý systém, který je při správném užívání schopný vydržet opravdu dlouho. Přesto doporučuji být na pozoru před vozy s upravenými tachometry. U těchto aut není výjimkou, když mají najeto klidně půl milionu kilometrů a díky jejich kvalitě to na něm vůbec nemusí být znát. Taky je dobré domluvit se s prodejcem a auto si prohlédnout po delším stání. Ani po něm by nemělo ležet zcela na zemi. Pokud se po startu neozve bzučení kompresoru, může jít o jeho závadu. Kompresor by taky neměl běžet nepřetržitě. Auto by ani nemělo napadat na žádnou stranu, což by mohlo značit poškozený měch.

Daleko větší pozor si ale dávejte u aut vybavených ABC adaptivním hydraulickým podvozkem. Ten se z pravidla objevoval u zadokolek. Jde o extrémně složitý systém, který vcelku rád selhává. Mercedes u něj ani nestanovil servisní intervaly. Můžete každé 4 roky nebo 60 tisíc kilometrů měnit kapalinu i s filtrem a prodloužit mu život. Přesto bych se u raději vyhnul.

Motor o objemu 5.5 litru s osmi válci je pak ideální volbou. Výkonu má dost a především je spolehlivý. Mohou se objevit problémy s únikem oleje, zapalovacími cívkami, nebo občas odejde nějaký senzor. Základ motoru je ale robustní a trvanlivý. U aut s velkým nájezdem už může být unavený řetěz rozvodů. To poznáte podle zarachocení po startu. Takový motor musí vždy běžet naprosto sametově. Vcelku běžně ale bývají motory již zakarbonované a určitě bych ho nechal vyčistit. Taky se vyplatí zkrátit interval výměny oleje na 10.000 kilometrů nebo rok.

Mercedes Benz CL ukazuje, že pokud chcete skutečně výjimečné auto, nemusíte riskovat osobní bankrot. S odstupem let má dnes snad ještě víc co nabídnout, než když byl nový. Dejte si ale velký pozor při výběru správného kusu. Některé se dnes prodávají za desetinu původní ceny a tradičně přitahují podvodníky. V principu jde o spolehlivé auto, pokud ale někdo zanedbal servis nebo prováděl neodborné opravy, může to rychle vyústit v opravy cenou přesahující pořízení vozu.

Mercedes-Benz CL W216 vznikl relativně nedávno, přesto je jeho doba tak vzdálená té naší. Tehdy se zdálo, že velké motory nic nenahradí. Nikoho nenapadlo, že elektromobily převezmou trh tak rychle a auta byla svým způsobem zbytečná, ale měla svůj nezaměnitelný charakter. Generace W216 je taky dle mého posledním Mercedesem staré školy. Modely po něm byly sice objektivně v mnoha věcech lepší, ale trochu se v nich ztratila taková ta typická „mercedesovitost“. Ta jejich tradiční těžkopádnost, setrvačnost v pohybu a jakási lhostejnost. CL tak představuje dokonalý průnik mezi tím, kdy byl Mercedes-Benz ještě stará škola, zároveň už ale přináší moderní technologie a bezpečnost. Svým způsobem je to tak jakýsi moderní youngtimer a dá se tak provozovat každý den beze strachu z udržování starého auta. Dnes už se taky zbavil nálepky pozérského auta,a je to podle mého skutečně zajímavá volba pro zachování do budoucna, protože by se z něj neměla ani s přibývajícím věkem stát až tak šílená díra na peníze. Jasná budoucí klasika.

Mercedes-Benz CL W216 je i po letech ohromující auto. Ukazuje nám, jak jiným místem byl svět ještě relativně nedávno.